Dubec je stará farní obec poprvé zmiňována r. 1357. Nachází se na hranici Českého lesa. Ve středověku byla spravována několika
pány a teprve r. 1788 se snad poprvé ocitla jako celek pod správou jednoho majitele. Po odsunu německých obyvatel v r. 1945 sem
přišli noví dosídlenci.
Podle stavebně historického průzkumu lze předpokládat, že původní středověká svatyně byla založena kolem roku 1250. Nejstarší zmínka je
z r. 1357. Kostel je výsledkem dvou časově odlišných stavebních fází - gotické a barokní. Interiér, výmalba i mobiliář vyjma
dubecké piety a osmiboké křtitelnice pochází z 2. poloviny 18. století.
Za více než 7 století se v Dubci vystřídalo mnoho významných rodů. Nejstaršími zmiňovanými jsou nepochybně zemané Kočovští, z Tasnovic a
ze Svržna. Dále pak Purkrtové z Hořešovic, rod Švamberků, ze Štampachu, Širtingárové, Perglárové a do r. 1945 rod Löwensteinů.